Proč máte odpoledne energetický propad a večer chuť na sladké

Málo věcí se za posledních sto let změnilo tak výrazně jako to, jak jíme. Naši pradědové a prababičky si sedali ke stolu dvakrát, třikrát denně. Dnes spousta lidí jí od rána do večera – pečivo ke kávě, tyčinka mezi dvěma hovory, odpoledne něco sladkého, večer pár kostiček čokolády.

A tady je zvláštní paradox. Nikdy v historii nebylo jednodušší dostat se k energii. A přitom si nikdy tolik lidí nestěžovalo na to, že jsou unavení, že jim kolem třetí odpoledne vypadne soustředění a že si večer nedokážou odpustit sladké.

Dlouho se to vysvětlovalo jednoduše: slabá vůle. Dnes víme, že za tím stojí něco podstatně složitějšího – a že příběh vašeho večerního mlsání začíná mnohem dřív. Většinou už u snídaně.

Jak vypadá den na cukrové horské dráze

Možná vám bude povědomý:

• 7:00 – Ráno není čas. Káva a rohlík. Případně nic.
• 9:30 – Přichází hlad, přestože jste jedli před dvěma hodinami. Divné, ale ne dost na to, abyste to řešili.
• 10:00 – Sušenka z kuchyňky. Na chvíli je líp.
• 12:30 – Oběd. Konečně pořádné jídlo, tak si dáte i dezert.
• 14:30 – Propad. Oči padají, tutéž větu na obrazovce čtete potřetí.
• 15:00 – Další káva. A protože káva sama nezabírá, i něco k ní.
• 18:00 – Večeře. Máte pocit, že jste celý den pořádně nic nesnědli, tak si naložíte.
• 21:30 – Sedíte na gauči a jdete si pro čokoládu. Nevíte proč. Hlad to není.

Pokud se v tom poznáváte, nejste v tom sami. A není to o tom, že byste to v deset večer „nezvládli“. Tělo celý den dělalo totéž: opakovaně vyrovnávalo hladinu cukru v krvi. A večer je z toho unavené.

Co se v těle doopravdy děje

Když sníte první jídlo dne, nastartuje se překvapivě propracovaný hormonální systém. Jednou z jeho hlavních postav je inzulin.

Stojí za to říct jednu věc jasně: inzulin není nepřítel. Bez něj by tělo nedokázalo z jídla získat energii. Není to něco, čeho je třeba se zbavit ani proti čemu je třeba bojovat.

Otázka tedy není, jestli inzulin potřebujeme, ale jak moc ten systém zatěžujeme. Pokud den sestává z rychlých sacharidů v pravidelných intervalech, tělo musí opakovaně vyplavovat větší množství inzulinu, aby stíhalo držet krok s výkyvy. A po každé takové vlně přichází pokles.

Právě ten pokles cítíte jako únavu, podrážděnost nebo náhlou chuť na sladké. Není to selhání charakteru. Je to fyziologie.

Proč tatáž svačina funguje u každého jinak

Poslední roky přinesly do tohoto tématu něco nového – kontinuální měření glykemie. Senzory, které sledují hladinu cukru průběžně během celého dne, ukázaly věc, která výzkumníky překvapila: tatáž potravina vyvolá u dvou lidí výrazně odlišnou odpověď.

To má velmi praktický důsledek. Neexistuje jeden univerzální seznam „dobrých“ a „špatných“ potravin, který platí na každého stejně. Kromě toho, co jíte, zaváží i:

• jak jste v noci spali
• kolik stresu máte za sebou
• kolik se během dne hýbete
• v jakém stavu je váš metabolismus

Proto se vyplatí být opatrný vůči každému, kdo slibuje jednu tabletku, jeden čaj nebo jeden seznam, který to vyřeší za vás. Fungují spíš návyky, které si odsledujete sami na sobě.

Kdy už nejde jen o únavu

Zatím jsme mluvili o nepohodlí. Existují však signály, které nepatří do článku na internetu, ale k lékaři.

Tohle je hranice, kterou žádný bylinkový čaj nepřekročí – a ani by se o to neměl pokoušet.

Co s tím můžete dělat od zítřka

Dobrá zpráva: většina z toho, co pomáhá, nestojí nic.

Dejte si ke snídani bílkovinu. Vejce, jogurt, tvaroh, luštěniny. Snídaně složená jen z pečiva a kávy je nejspolehlivější způsob, jak si nastavit horskou dráhu na celý den.

Nepijte sacharidy. Tekuté cukry – džus, slazená limonáda, ochucená káva – se vstřebávají nejrychleji ze všeho a prakticky nezasytí. Pokud máte změnit jedinou věc, začněte tady.

Změňte pořadí na talíři. Začněte zeleninou a bílkovinou, sacharidy nechte nakonec. Totéž jídlo, jiná odpověď těla.

Projděte se po jídle. Deset až patnáct minut chůze po obědě udělá víc než hodina cvičení o týden později.

Jezte pomaleji. Pocit sytosti má zpoždění. Pokud jíte rychle, přejíte se dřív, než to stihnete zaregistrovat. Podrobněji jsme se tomu věnovali v článku o tom, proč je žvýkání důležité.

Nechte mezi jídly pauzu. Pokud neustále něco pojídáte, trávení nemá kdy přestat pracovat. Čtyři až pět plnohodnotných jídel je pro většinu lidí rozumnějších než osm malých.

Spěte. Nedostatek spánku zhoršuje regulaci cukru i chutě na sladké následující den. A pokud vás odpolední propad zastihne i tak, krátký spánek je lepší odpověď než třetí káva.

Pokud řešíte spíš celkovou chuť k jídlu a hmotnost než energii během dne, tomuto tématu jsme se věnovali samostatně v článku o snížení chuti k jídlu přirozeně.

Kde v tom mohou pomoci bylinky

Řekněme si to na rovinu: bylinky nenahradí nic z toho, co je výše. Jsou vrstva navrch, ne zkratka kolem.

Tradiční bylinkářství pracovalo s rostlinami jako skořice, pískavice řecké seno či čekanka po staletí. Zajímavé je, že je nepoužívalo jako zázračný lék – používalo je jako součást běžné stravy. Jako koření, přílohu, nápoj. Dnes se moderní výzkum zajímá o jejich obsahové látky, stejně jako o roli prebiotické vlákniny a vyrovnaného metabolismu sacharidů.

Přesně z této úvahy vychází i GlucoBalance. Nesnaží se překrýt jeden příznak. Cílem je podpořit přirozené regulační procesy těla – jako doplněk k rozumné stravě a režimu, ne místo nich.

Pokud vás tedy dnes večer opět potáhne ke sladkému, možná nešlo o vůli. Možná vaše tělo už od rána signalizovalo, že se mu hůř drží rovnováha. A to je něco, s čím se dá pracovat.

Máte cukrovku nebo inzulinovou rezistenci?

Tento článek je pro lidi, kteří řeší kolísavou energii a chutě – neslouží ke stanovení diagnózy. Pokud už cukrovku nebo inzulinovou rezistenci řešíte s lékařem, máme pro vás samostatnou čajovou směs na diabetes, vyvinutou přímo k tomuto účelu.

Důležité: pokud užíváte léky na cukrovku nebo inzulin, kombinaci s bylinkami i doplňky vždy proberte se svým lékařem. Ne proto, že by bylinky byly nebezpečné, ale proto, že do léčby nastavené na míru se nemá zasahovat naslepo.